Dušičky a ekologie

ID 49883208 © Olesia Sarycheva | Dreamstime.com

Občas chodím na hřbitov, jako každý, kdo tam má svoje blízké. Přineseme kytku, zapálíme svíčku, přidáme na hrob nebo do skříňky nějakou pěknou dekoraci. A ty opršelé, vybledlé a suché vyhodíme. Míjím ten kontejner se vším tím odpadem, s tou směsí plastů, skla a bioodpadu a říkám si, jestli to nejde nějak lépe. Velká část je právě bioodpad, který se přece dá třídit a znova zapojit do koloběhu. Plasty, kovy i sklo se také dá třídit. Je možné, že to nějak třídí v technických službách, ale i tak mi připadá logičtější a zodpovědnější třídit už v momentě, když ten odpad vzniká.
Jedna možnost je, že to nehodím do toho kontejneru, ale dám do igelitky, doma roztřídím a hodím tam, kam to patří. To možná uklidní moje svědomí, ale pořád tam bude ten kontejner plný odpadu.
Další možnost je prosazovat, aby tam byly i nádoby na tříděný odpad. Jsou lidí – aspoň doufám – kteří oddělí jedno od druhého a dají do správné popelnice. Když to funguje ve městech a na sídlištích, proč by to na hřbitově mělo být jinak?
Taky mě napadá, proč vlastně potřebujeme uctívat svoje předky s takovou spotřebou plastů? Nebylo by lepší tvořit a kupovat dekorace z přírodních materiálů, které pak snadno hodím do bioodpadu a vrátí se zpátky do přírodního koloběhu?
Doufám, že až jednou za strašně dlouhou dobu bude někde umístěná moje odložená tělesná schránka, moji potomci se budou snažit respektovat moje přání a nebudou mi kupovat plastové věci. Radši bych, aby si na mě občas v dobrém vzpomněli, ale netrvám na tom, aby mi zdobili hrob parafínovými svíčkami v barevném plastovém futrálku, umělými květinami, plastovými svíčkami na baterky a podobnými pomíjivými předměty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *