ID 93619430 © Bubbersbb | Dreamstime.com

Léto je dobou dovolených, turistiky, poznávání nových míst a cestování. Po celoroční práci přece máme právo si trochu odpočinout a nabrat nové síly, že? Vždyť přece máme v permakultuře i princip péče o člověka. Pečovat o sebe a své blízké je rozhodně v pořádku. V pořádku ale není, když přitom ničíme přírodu, což se bohužel o dovolené často děje. Né, že bychom to dělali úmyslně, my prostě jen nevíme, neznáme důsledky, jsme limitování v možnostech.
Před pár lety jsem byla na klasické dovolené u moře, na jednom chorvatském ostrově. Sluníčko, moře, koupání, výlety, prostě super. Ale jak už jsem zvyklá sledovat věci i zrakem permakulturním, začala jsem objevovat věci, které mi vadily.
Netřídění odpadu. Když jsem byla nucená házet slupky z melounu do směsného odpadu, bylo mi to hodně nepříjemné. Otázka je, co se pak s tím odpadem děje, protože ten ostrov byl poměrně malý. Nejspíš ho odváží někam na pevninu a likvidují tak, aby to turisté neviděli. Když tam přijedou tisíce turistů za léto, tak ta hromadu odpadků musí být ohromná.
Jednorázové plasty – hlavně lahve a kelímky. Ty pak skončí v tom netříděném odpadu. I kdyby byl tříděný, stejně se zrecykluje jen část a to na hmotu kvality, než byl ten původní plast. Když si uvědomím celý ten koloběh: někde – daleko od těch krásných pláží – se vyrobí skoro nezničitelný plast, vyrobí se z něj kelímek, ten se dopraví někam do stánku na pláži, poslouží cca 10 minut, než vypiju jeho obsah a pak skončí v koši. Odpad zase musí někdo odvézt a nějakým způsobem zlikvidovat. Neuvěřitelné plýtvání. Řešení mě napadají dvě:
vozit si vlastní nádobu na pití. Třeba láhev, kterou si vždycky naplním pitnou vodou. Ušetřím kus přírody a ještě mě to vyjde výrazně levněji.
zálohované kelímky nebo hrnečky. Úspěšně se používají třeba u nás v Kadani. Na posledním pivním festivalu jsme za zálohu 50 Kč dostali pevný plastový kelímek s logem města. K dispozici byla i místa k mytí kelímků. Když jsme odcházeli, mohli jsme vrátit kelímek v kterémkoliv stánku nebo v infocentru, zálohu jsme dostali zpět.
Voda. Na sprchování, úklid v hotelích, přípravu jídla, provoz restaurací – na to všechno se spotřebovává spousta vody. Odkud se ta voda bere? Na ostrově jí nemůže být dostatek. Prý se tam dopravuje podmořským potrubím z pevniny. Což tedy znamená, že ta voda chybí někde jinde. Třeba v těch kopcích, které se zvedaly nad pobřežím.
Odtok vody po silnici rovnou do moře. V místě, kde jsme bydleli, se táhla rovná silnice z kopce dolů až k moři. Když pršelo, tak se po ní valily potoky vody rovnou do moře. Tahle voda se ale má vsáknout na místě, protože pak chybí v půdě a ta vysychá. Tohle vídám velmi často. Zpevněné plochy – beton, asfalt, parkoviště, dlažba. Voda, která při dešti naprší, po těchto plochách steče a skončí nejspíš v kanalizaci, pak v řece a v moři a zpátky už se nevrátí. Vodu, kterou nutně potřebujeme na místě, s klidem necháme odtéct.
Nakupování. Dovolená svádí k nakupování suvenýrů a dárků pro ty, kdo zůstali doma. Děti samozřejmě touží po nafukovacích hračkách. A koupit nějakou malou pozornost pro někoho, koho máme rádi, to je přece taky v pořádku. Když můžu, kupuju jako suvenýry něco, co je zároveň užitečné. Skvělé je v tomto směru jídlo. Místní olivový olej nebo paprikový ajvar, koření nebo bonbóny, prostě něco, co je typické pro danou oblast a zároveň se spotřebuje a nezůstane v domácnosti na věky. Nebo olivové mýdlo, růžová kosmetika z Bulharska, kabelka od místního řemeslníka, sukně z trhu, to jsou pro mě ideální dárky. Budou mi dělat radost vždycky, když je použiju.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *