Koronavirus a permakultura

Free photo 102880400 © Publicdomainphhotos – Dreamstime.com

Dnes je 6. března 2020 a po světě se šíří koronavirus. V České republice je zatím jen pár případů, ale média jsou plná zpráv o tom, kolik případů už se kde vyskytlo, kolik jich zemřelo a jak se virus šíří. Jiné zprávy zase uklidňují, prý je to jen horší chřipka.
V posledních dnech se lidé začali zásobovat potravinami a dalšími potřebami pro každodenní život. Obrázky prádných regálů v supermarketu, to je něco, co se v našich končinách fakt jen tak nevidí. Je to panika nebo rozumná reakce?
A co to má společného s permakulturou? Permakultura vznikla jako odpověď na nepříznivý, ohrožující trend – průmyslové zemědělství. Takže vlastně je permakultura reakcí na nějaké budoucí riziko.
Koronavirus je také určité potenciální budoucí riziko. Nejde jen o nemoc samotnou, ale i o průvodní jevy, jako může být karanténa, rušení akcí, omezování dopravy apod. Co nám vlastně skutečně hrozí a jak moc velké to riziko je? To nevím. Informace, které se ke mně dostanou, jsou rozporuplné.

Reagovat můžu třemi způsoby:
ignorovat všechno a žít si dál po svém, panikařit nebo s chladnou hlavou vyhodnotit dostupné informace a rozhodnout se, co dělat. Pro mě je rozhodně správná ta třetí reakce. Nejen v současné, ale vlastně za každé situace. Taky to obvykle děláme, pokud nás neovládnou emoce.

Vyhodnotit rizika a pojistit se před nimi tak, aby mě to stálo co nejméně (práce, sil, peněz, energie), to je tedy teď můj úkol.
Jaká jsou tedy rizika? Jaké moje potřeby jsou v ohrožení? Na tohle neexistuje univerzální odpověď. Chce to vzít papír a tužku a ty hrozby si sepsat. A zároveň si přitom udržet trochu nadhled a nehroutit se, což je těžké a člověku se do toho moc nechce.

Co se může stát? Onemocním já nebo někdo blízký. Budu muset zůstat v karanténě. Nedostanu se do práce. A jaké moje potřeby pak budou ohrožené?

Když mám sepsaná rizika, pak je dobré si určit, jaká je pravděpodobnost toho, že se stanou, a jak moc velký průšvih to je. Tím dostanu priority. Řekněme, že jednou z těch priorit by bylo zajištění jídla pro svou rodinu.

Pak vymyslet, co můžu udělat, aby se to nestalo. Nebo když už se to stane, tak jak se na to předem připravit.
Pokud většinu z toho, co jíme, kupujeme v supermarketech, pak jsme závislí na něčem, nad čímž nemáme žádnou kontrolu. Pokud budou obchody zavřené nebo vykoupené, tak jsme v háji. Naším problémem je tedy závislost na jednom zdroji jídla. Naše nejdůležitější životní potřeba visí na jednom jediném zdroji, nad kterým nemáme žádnou kontrolu.
Jedna možnost je snížit tuto závislost. Pěstovat si vlastní jídlo. Kupovat od někoho v blízkém okolí. Podporovat malé lokální obchody. Omezit spotřebu některých věcí (třeba cigarety nebo sladkosti).
Připravit se předem. Vytvořit si zásoby potravin. Což spousta lidí dělá, ale v médiích se to často prezentuje jako neopodstatněná panika. Jaký je rozdíl mezi přípravou na možné riziko a panikou? V tom prvním převažuje rozum, v tom druhém emoce. Bát se je normální a zdravé,pokud nás strach neochromí. Pokud nás to jen přiměje uvažovat na možným budoucím nebezpečím a připravovat se na ně. Riziko, že budu muset zůstat doma kvůli nemoci (stačí obyčejná chřipka) nebo karanténě, tady je. Sice mám kamarádky, které by mi mohly nakoupit, ale chci to? Chci lidi, které mám ráda, posílat do obchodu a diktovat jim svoje nákupy? Co když budou také v karanténě? Mít doma jídlo na pár týdnů mi připadá naprosto normální a v pořádku. Nejen v době koronavirového nebezpečí, ale kdykoliv.

Našla jsem na internetu pár zajímavých článků na toto téma:

http://zivot-v-souladu.cz/cs/clanky/coronavirus-ukazal-ze-zahradkari-maji-sanci?fbclid=IwAR2tZjoPb3i_iBfaBLgZEZ9yVUjO1WcK1UU-5axl2wkuOj3CxJ-IR6NsQCk

https://finmag.penize.cz/ekonomika/413120-plna-spajzka-ochrani-i-sousedy-epidemie-ve-slozitem-svete?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *