Photo by Christian Dubovan on Unsplash
Koronavirová nákaza ustupuje a místo nemoci samotné se více bojíme dopadů ekonomických. V médiích se mluví o snížení HDP. Co to vlastně ale je za číslo, proč je jeho pokles problém a co vlastně takový celonárodní ukazatel znamená pro mě osobně?
HDP si představuju jako souhrn všech utracených peněz za určité období. Obvykle se vztahuje k celému státu a k celému roku. Je to takové skoro univerzální číslo, které se používá k určování a porovnávání ekonomiky v různých zemích nebo různých časech. Je to jednoduchý ukazatel, ale spoustu věcí neříká. Nezahrnuje třeba veškeré ty užitky, které získáváme bezplatně. Třeba péči rodičů o děti, dobrovolnickou činnost, sousedskou výpomoc nebo to, co vyrobíme či vypěstujeme pro svou rodinu.
Není také útrata jako útrata. Za smysluplné utrácení bych považovala investici do fotovoltaické elektrárny (pokud mám dobře spočítanou návratnost), výdaje na vzdělávání nebo peníze za zdravé jídlo (bio, lokální …). Naopak utrácení za laciné nekvalitní módní hadříky, cigarety nebo lístky na fotbal (no jo, sport není moje parketa) jsou z mého pohledu málo užitečné.
Kdybych měla uvažovat o něčem jako je moje vlastní HDP, byl by to součet všeho, co jsem za rok utratila. Když to bude víc než loni, tak moje osobní HDP roste. Když méně, tak klesá a já chudnu. Jak to souvisí s mým pocitem štěstí? Jen velmi volně. Mít víc peněz je lepší. Mít méně peněz nemusí znamenat tragédii, pokud dokážu pokrýt svoje potřeby bez peněz – výměnou, darováním, vyprodukovat si sám. Nebo tím, že někde rozumně ušetřím, třeby výměnou velkého domu za menší se zahradou nebo tím, že přestanu pít a kouřit.
Jedna věc mě ale mate. Pokud je HDP mírou spotřeby ve státě, pak čím víc nakupujeme a utrácíme, tím lépe, že? Tak to čtu v médiích: přehnané spoření je problém, ekonomika potřebuje, abychom utráceli. Ale když budu uvažovat o svojí vlastní osobní ekonomice, tak víc utrácet není tím hlavním cílem. Mým hlavním cílem je uspokojit svoje potřeby. A pokud jde o peníze, tak šetřit je přece fajn, vytvářím si tím zdroje pro nějakou budoucí potřebu. Přemrštěná spotřeba má svoje důsledky i na životním prostředí, což všichni víme a vidíme.
Ahoj! Já si HDP představuju jako takové obří (celostátní) ozubené kolo, které se otáčí, a čím rychlejší obrátky, tím víc toho sežere a semele a tím je hodnota HDP vyšší. Dokonce když dochází k ničení věcí – jako při živelních katastrofách nebo válkách – se HDP vlastně zvyšuje, protože lidi musí víc nakupovat, ekonomika víc produkovat a líp se „protáčí“.
Spoření opravdu není z hlediska HDP dobrá strategie, je potřeba se naopak zadlužovat, brát si hypotéky a úvěry a konzumovat a konzumovat… vyhazovat zastaralé věci a kupovat ty nové.
Je úplně jasné, že výkon ekonomiky lidské štěstí neměří, a existují jiné možnosti, jako „hrubé domácí štěstí“ v Bhútánu, ale obávám se, že nenahrávají korporacím a lobbistům a navíc jsou jakoby „neexaktní“, a tak je to s jejich prosazováním těžké…