Co je jídlo? Určitě nepotřebujeme obecnou definici, toho, co je jídlo. Každý z nás má ale svoje představy o tom, co je to správné a žádoucí jídlo. Některé věci z různých důvodů nejíme. Něco nám nechutná nebo jsme na to alergičtí, něco odporuje našim etickým nebo náboženským zásadám, něco nám prostě nechutná.
Ale pak je tu skupina věcí, které nejíme, protože nevíme, že jsou jedlé. Patří sem spousta volně rostoucích rostlin nebo i ty kulturní, ze kterých se často dá jíst víc, než jen ta jedna část, na kterou jsme zvyklí.
Zcela jsem vynechala hmyz, přestože pro některé lidi je to perspektivní zdroj. Pro mě osobně je to nepříjemná představa, dokázala bych si představit hmyz jako zdroj krmiva pro ryby nebo slepice, ale na svém talíři ho fakt vidět nechci.
PLANÉ ROSTLINY. Vynechám teď ty známé rostliny, jako jsou borůvky, bylinky na čaj nebo houby, a soustředím se na ty opomíjené.
Kopřiva – po tepelné úpravě ztrácí palčivost. Můžete ji spařit a použít do omelety. Podusit stejně jako špenát. Nebo použít do náplně slaného štrůdlu. Nebo z ní udělat krémovou polévku. Sušenou kopřivu přidávám do polévek a dušených směsí.
Bršlice kozí noha – jedna z prvních divokých zelenin. Jedí se mladé lístky, raději bez těch tuhýchřapíků.
Pampeliška je jedlá celá, z květů se dělá sirup nebo se dají smažit v těstíčku, listy v malém množství do salátu, z kořenů lze upražit náhražku kávy.
Ptačinec žabinec je nenápadná rychlerostoucí bylinka, roste všude, i ve městě. Občas mi vyroste jako plevel v květináčích na balkóně. V takovém případě ji opečovávám, aby se rozrostla a já ji mohla sníst. Křehké rostlinky s jemnou chutí je lepší jíst zasyrova.
Mladé listy lípy jsou kupodivu jedlé a dobré.
Česnáček – celý má česnekovou vůni a chuť. Lepší je zasyrova.Jedlé části běžných zelenin – zvlášť pokud pěstujete vlastní zeleninu, tak ji určitě budete chtít maximálně využít.
JEDLÉ ČÁSTI OBVYKLÝCH ZELENIN. Zvlášť pokud pěstujete vlastní zeleninu, tak ji určitě budete chtít maximálně využít.
Nať mrkve – usušit a používat v malém množství do polévek a dušených jídel.
Výhonky z česneku – jsou křehké a mají příjemně česnekovou chuť. Zahradníci je při pěstování česneku paličáku vylamují, aby získali větší stroužky.
Listy květáku – vždycky mi vadilo, když jsem z koupeného květáku vyhazovala ty vnější listy s dužnatými prostředky. Tak jsem je vyzkoušela. Jejich nevýhodou je, že mají v sobě tužší vlákna, proto je lepší je pokrájet napříč. Pak se dají přidat do polévky. Zkusila jsem celé listy obalit v hrašce a osmažit a i to bylo dobré.
Slupky a odkrojky z jablek – lze usušit na čaj nebo z nich vyrobit jablečný ocet.
Brokolice – když vám „přezraje“ a vytvoří květy, i ty můžete použít např. do salátu.
Mladé listy některých zelenin jsou také jedlé: růžičková kapusta, brokolice, ředkvička, řepa nebo kedlubna.
Plody řekviček – jsou to malé legrační špičaté lusky, které chutnají podobně jako ředkvičky, možná jsou trochu šťavnatější.
JEDLÉ KVĚTY – když je hlad, krása jde stranou 🙂 I když je pěstujeme pro parádu, dají se sníst. Spíš než vydatné jídlo z nich bude dekorativní chtuná ozdoba
Lichořeřišnice – mírně štiplavá, jedí se květy i listy. Dělá se z nich i léčivá tinktura.
Pažitka má krásné fialové kvítky.
Košťáloviny – brokolice, růžičková kapusta, ale i ředkvičky,
Fialky
Denivka – vytrvalá, má krásné velké květy.
Měsíček lékařský
Brutnák – má krásné modré kvítky.
Hluchavka
