Photo by Anh Nguyen on Unsplash
Jsem sice všežravec, ale v lednu se chci pustit do jednoměsíční veganské výzvy – tedy celý měsíc jíst pouze vegansky. Už jsem si to zkusila loni a dalo se to. Vyžádalo to trochu víc plánování a vaření, což pro mě až tak obtížné nebylo, protože vařit umím a to i vegansky.
Vegani vynechávají veškeré živočišné produkty, tedy nejen maso, ale i vajíčka, sýry a další mléčné výrobky. Vegetariánství vychází z toho, že je nemorální zabíjet živé tvory kvůli jídlu, ale zvířata chovaná kvůli mléku nebo vajíčkům také nemají zrovna medový život, zvlášť pokud žijí ve velkochovech.
Pro běžného českého jedlíka je maso cennou součástí jídla, prakticky to nejdůležitější, co na talíři mají. Dokážu si představit, že třeba za války bylo maso velmi nedostatkové a hospodyně si ho vážili víc než třeba brambor nebo zeleniny. Dnes jsme v situaci, kdy maso přestalo být luxusem, stalo se vlastně samozřejmostí, kterou si můžeme dopřát denně. Spousta lidí ho považuje za nezbytnou součást stravy, bez které není možné se kvalitně stravovat. Vzhledem k tomu, že podle statistik jsme národ tlusťochů s vysokým výskytem kolorektálního karcinomu (ten se dává do souvislosti s vysokou spotřebou masa), tak bych už jen kvůli zdraví hledala občas nějakou změnu.Pro mě jsou dobrou alternativou luštěniny. Jen je potřeba umět je uvařit a ochutit. Totéž platí pro tofu, seitan a další “náhražky” masa, které pocitově a vizuálně doplní vzhled talíře, aby na něm nic nechybělo.
Spousta lidí by ještě tak dokázala pochopit, že nechce jíst maso, protože je pro někoho problém zabít zvíře. Ale co mléčné výrobky? Kvůli těm se zvířata nezabíjejí. Žijí ale obvykle ve velkochovech v hrozných podmínkách. Konzumací mléčných výrobků se na tomto krutém systému nepřímo také podílím. Navíc spoustě dospělých mléčné výrobky nedělají dobře, špatně se jim tráví.
S vajíčky bych žádný morální problém neměla, pokud by ovšem slepice žily volně venku. Jenže ony většinou přežívají buď v klecích nebo v obrovských halách, kde jsou jich tisíce. A to žádný šťastný život není, ani pro tu slepici.
Při loňském experimentu jsem taky zjistila, že ve veganské stravě je fakt málo tuku. A začala jsem dbát na to, abych nezapomněla do jídla přidávat dostatek kvalitního oleje. Ořechy a semínka ho sice obsahují hodně, ale zas tolik jich za den nesním.
Důležité pro mě také je, aby to jídlo bylo fakt dobré. Vařím i pro manžela, který je všežravec, ale pochutnat si samozřejmě chce také. Vím, že veganské jídlo může být skvělé, tak proč se smiřovat s nějakou nudou, že jo?
Na jednu věc ale nesmím zapomenout a to je vitamín B12. “Normální” jedlík ho přijímá v živočišné stravě, vegan ho musí nahradit nějak jinak, nejsnáz tabletkami. Vitamín B12 netvoří zvířata, ale bakterie, které se vyskytují v půdě. Když kráva žere trávu s troškou hlíny, přijímá tím nejspíš i B12. Když člověk jí špatně umytou mrkev, tak vlastně taky. Jenže krávy dnes žijí ve velkochovech a trávu ani sluníčko neznají. Proto se jim do žrádla ta bé dvanáctka přidává. Takže ani zvířata už nemají přirozeně dostatek vitamínu B12. Takže i já ho zobu v tabletkách.
