Photo by Sherman Kwan on Unsplash
Proč nahrazovat maso nějakou “náhražkou”? Nejméně ze dvou důvodů:
1. Maso ze zvířat obsahuje určité bílkoviny, které se dobře doplňují s přílohou – bramborami, rýží nebo knedlíky. Když maso odstraníme, musíme najít jiný zdroj těch “správných” bílkovin.
2. Chybělo by nám na talíři. Opticky. Jsme zvyklí na to, jak vypadá jídlo na talíři. Často se skládá ze tří složek, např. knedlík+maso+zelí nebo bramborová kaše+řízek+okurka. Když jednu z té trojice odstraníte, je to nezvyk a vypadá to jako ošizené, protože to ošizené je.
Jaké alternativy masa můžeme použít?
Luštěniny – ty jsou moje oblíbené. Jsou levné, dají se koupit všude a uvařit na spoustu způsobů. Kombinace luštěniny s obilovinou je prý z hlediska bílkovin ideální. Nakonec i naši předkové znali hrách a kroupy jako každodenní jídlo.
Tofu – taky je moje oblíbené, prodávají ho všude včetně supermarketů a dá se snadno ochutit na spoustu způsobů. Vyrábí se ze sóji, takže se dá očekávat, že bude mít hodně bílkovin. Kromě přírodního se dá koupit i marinované, uzené nebo jinak ochucené.
Sojové maso – je taky ze sóji, ale je to takový suchý nepříliš lákavý materiál. Prodávají ho ve tvaru plátků, kostek i drti a dá se ale dobře ochutit, vlastně se musí nachutit, samo o sobě je bez chuti. Tím, že je suché, se dá skladovat velmi dlouho v pokojové teplotě. I cena je dost příznivá.
Tempeh – i tohle je sojový výrobek, ale vyrábí se za pomoci speciálních bakterií. Na rozdíl od tofu a sojového masa má chuť a to dost uspokojivou i pro masožravce. Dá se jednoduše osmažit a podávat s bramborovou kaší.
Seitan – kdysi jsem se ho pokusila i vyrobit. V podstatě šlo jen o to vytvořit těsto z mouky a vody a pak ho proplachovat pod studenou vodou tak dlouho, až se odplaví škrob. Trvalo to, spotřebovala jsem spoustu vody, odstranila spoustu škrobu a získala malý kousek hmoty, kterou jsem pak stejně ještě musela nějak ochutit. Tím, že je ze pšenice to pro mě znamená, že mu některé ty potřebné bílkoviny chybí. Pšenice a jiné obiloviny jsou obvykle v jídle obsažené dostatečně, takže je nepotřebuju přidávat např. v seitanu. Ale nevylučuju, že dám seitanu ještě šanci. Konzistencí hodně připomíná zvířecí maso, to by mohlo být výhodné, když člověk občas vaří masožravcům.
Houby – mám je moc ráda, i když i jim ty potřebné bílkoviny chybí. Obalené a osmažené působí dojmem “normálního” jídla. Když je obalím v hrašce (což je ochucená hrachová mouka), tak přece jen nějaké bílkoviny získám.
Zelenina – smažený květák je klasika, někdo dělá i obalovaný celer nebo cibuli. Taky tady platí, že z hlediska bílkovin to není adekvátní náhrada masa, i když hraška na obalení to dokáže značně vylepšit a to i chuťově.
Masové alternativy z obchodu – dají se koupit různé směsi, které chuťově i vizuálně to maso dost připomínají. Někdy jsou drahé a na nějaký chuťový zázrak jsem ještě nenarazila. Zkoušela jsem i veganské klobásky v létě na ohni a taky nic moc.
Všechny masové alternativy vyžadují umět je připravit. Což mě přivádí k důležité myšlence: je strašně důležité umět vařit. Jinak je člověk odkázaný na nabídku drahých hotových jídel nebo na restaurace. Když ale neumíte vařit, tak je těžké posoudit, co v tom jídle je a nakolik je zdravé nebo vyvážené.
