Když jsem byla holka (a to už je hóóódně dlouho), uměla snad každá ženská plést a šít, protože nabídka v obchodech byla mizerná a vlastnoručně vyrobené oblečení hlavně pro děti bylo velmi rozšířené. Pak skončil komunistický režim, s kapitalismem přišla i hojnost zboží všeho druhu v obchodech a dnes se můžeme oblékat jako celebrity i bez toho, abychom uměli vzít jehlu do ruky. Přesto se pletení, šití i jiné ruční práce pořád udržují, pořád najdeme lidi (spíš ženy), které to rády dělají. Vyplatí se to ještě vůbec? Proč má smysl vzít jehlice do ruky a věnovat spoustu hodin k upletení něčeho? Jaká je motivace k provozování ručních prací?
Dřív se pletlo i proto, aby se ušetřilo. Byli jsme chudší, ale zase bylo víc času, nebyl internet=žrout času, nemohli jsme tolik cestovat, pracovalo se v klidnějším tempu a do důchodu se chodilo o pěkných pár let dříve než dnes. Ušetřit se dalo třeba právě tím, že se starší věc rozpárala a upletlo se něco nového. Zvlášť pro děti, které dokáží oblečení zničit docela rychle.
Touha po originalitě a po tom, co nikdo nemá, to je taky dobrý důvod si svoje oblečení dělat sami. A nebo třeba máme nekonfekční velikost, jsme příliš velcí nebo malí, aby na nás oděvní průmysl myslel. O tom by hodně mohli vyprávět silné ženy, nějaká nabídka oblečení pro ně sice existuje, ale nic moc to není.
Recyklace – nechceme kupovat nové oblečení, když už ho je na světě spousta. Takže přeplétáme a přešíváme s dobrým pocitem, že jsme o malilinko zmenšili hromadu odpadků na zeměkouli.
Chceme si tím vydělávat. Ruční práce nejsou úplně ideálním způsobem, jak zbohatnou, ale nějakou tu korunu si tak vydělat jde. Doporučuju ale velmi dobře počítat, kolik času vám to zabere a kolik reálně činí váš hodinový výdělek. Je třeba myslet nejen na samotné šití nebo pletení, ale i na všechnu tu přípravu, nákup materiálu, prodej výrobků, chození na poštu s balíčky a podobně. Spousta tvořilek prodává svoje výrobky těžce pod cenou, takže nejen že si nic nevydělají, ale navíc vytvářejí dojem, jako by originální ruční, tvorba byla cosi laciného a druhořadého. Další možností ale může být vymýšlení originálních modelů a prodej návodů nebo třeba pořádání kurzů ručních prací. Tam už může být zisk daleko zajímavější.
Může nás to prostě bavit. Pletení nevyžaduje příliš přemýšlení (pokud rovna nepracujete na nějakém obzvlášť těžkém vzoru) a je to takový příjemný způsob, jak zaměstnat ruce, když koukám na film nebo si s někým povídám – ideálně s nějakou další pletařkou. Tvořivá činnost, kdy za sebou vidíte výsledek své práce, je velmi uspokojivá a řada zaměstnání ji nenabízí. Třeba taková prodavačka, učitel, řidič nebo úředník. Jdou unavení z práce, ale nevidí žádný výsledek. Žádný vyrobený stůl nebo natřený plot.
Sdílení společného koníčku s ostatními může být další motivací. Ony totiž i pletařky nebo patchworkářky se společně scházejí a bývají to úžasná setkání.
