O permakulturní osamělosti

ID 35010262 © Rangizzz | Dreamstime.com

Před několika lety jsem se poprvé potkala s permakulturou. Bylo to někde na internetu, kde jsem v té době trávila ohromné množství času. Myšlenka permakultury jako pěstování potravin tak, aby se při tom zbytečně neničilo životní prostředí, mě nadchla a hledala jsem na internetu další a další informace, bylo jich tam neuvěřitelná spousta (zvlášť v angličtině).
Bohužel jsem ve svém okolí postrádala někoho s podobnými zájmy a sklony. Připadala jsem si fakt divná. Lidi kolem mě se evidentně netrápili tím, co mi dělalo těžkou hlavu. Různými těmi ekoproblémy, které se zdály tak daleko od našich životů a vedle kterých se jakákoliv moje snaha zdála být nicotná a bezvýznamná. Přesto mi permakultura přinášela určité uspokojení. O problémech se životním prostředí jsem věděla, ale zdálo se, že permakultura zná řešení řady těchto problémů. Až na to, že to nikoho nezajímalo. Připadala jsem si jako exot. Jiná, izolovaná, divná.
Naštěstí jsem našla pár lidí, kterým to až tak jedno není. Kterým taky záleží na tom, aby žili ohleduplně ke svému prostředí, kteří jsou ochotni pro to něco dělat. Ale pořád to nebylo ono. Nějakou dobu jsem byla u ochránců přírody. to bylo sice fajn, ale když jsem strávili sobotu třeba kroužkováním ptáků, neměla jsem ten pocit, že to to nejlepší, co můžu udělat.
Pak jsem potkala lidi z permakulturní organizace a konečně jsem našla někoho, pro koho je stejně důležitá. Scházíme se, pořádáme společně akce a kurzy a rozumíme si, protože máme podobně srovnané hodnoty. Dnes už se izolovaná ve svém snažení necítím, dokonce jsem spřízněné duše objevila i ve svém městě. Ale nedávno jsem potkala jednoho permakulturního nováčka ze severních Čech a ten zřejmě prochází tím stejným obdobím permakulturní osamělosti. Taky kolem sebe nenachází dostatečné pochopení. Říkám si, kolik takových lidí existuje. Asi hodně. Proto má pro mě smysl účastnit se permakulturních akcí a třeba je i spolupořádat, protože to je příležitost ke spojování lidí, kteří mají hodně společného. A obvykle to tak bývá, setkání permakulturníků bývají moc fajn, rychle nacházíme společná témata a jen neradi se pak loučíme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *