Každý rok si o vánocích dávám stejné předsevzetí: že příště začnu dřív. Že si nenechám shánění dárků na poslední chvíli. A každý rok to dopadá stejně. Něco mám už měsíc nebo dva před vánoci, ale stejně ještě den nebo dva před štědrým dnem chodím a dokupuju.
Někdy mi připadá, že advent je skutečně doba očekávání – ani ne tak na příchod Ježíška, jako spíš na konec toho předvánočního šílenství.
Ty brzké dárky, to jsou obvykle věci, které jsem někde objevila a hned jsem věděla, že to je to pravé, co bych někomu měla dát. Pak mi nevadí zaplatit třeba i víc peněz, jen když vím, že jsem vybrala to nejlepší, co jsem mohla.
Nejhorší je nakupování dárků, když nevíte, čím tomu druhému udělat radost. A úplně nejhorší jsou ti nejskromnější lidé. Když se jich zeptáte, tak nic nepotřebují a nechtějí, protože všechno mají. Dost často pak sáhnu po praktických dárcích, které neurazí, ale ani nečekám nějaké obrovské nadšení.
Východiskem z dárkového dilematu bývá v naší rodině jídlo a pití. Čaje, medovina, koření, čokoláda, naložená zelenina, to jsou dárky, které můžete dávat rok co rok. I když se netrefíte do vkusu obdarovaného, jistě ve svém okolí má někoho, komu váš dárek zachutná. Výhoda je, že se spotřebují a nezůstanou v domácnosti obdarovaného jako další předmět, který možná ani nepotřebují.
Dřív jsem dost často dárky vyráběla – různé šité a pletené kousky. Zejména v době, kdy jsem moc peněz neměla. Jenže když jsem ušetřila na penězích, tak jsem musela o to víc investovat svého času. Je to pro ok, ale jen tehdy, když vím, že obdarovaný to skutečně ocení.
Z hlediska životního prostředí a trvalé udržitelnosti jsou nejlepší ŽÁDNÉ dárky. Nebo si místo hmotného dárku dopřát společný čas a pozornost. Když vás má někdo opravdu rád, tak nejspíš víc ocení, když si mu/jí poskytnete svůj čaj a pozornost. Zvlášť když přitom třeba ještě vypnete mobil. Kdy naposled se vám stalo, že někdo vypnul mobil jen proto, aby tu mohl/mohla být stoprocentně jen pro vás?
