Permakulturní etika

Permakulturní etika má tři pilíře: péče o zemi, péče o člověka a limity a spravedlivé sdílení (anglicky Earthcare, PeopleCare, and FairShare). Tato etika nemá nic společného s jakýmkoliv náboženstvím ani ezoterickým názorovým směrem. Znamená to prostě chovat se slušně a spravedlivě k lidem i přírodě.
Péče o zemi znamená, že se k životnímu prostředí chováme tak, abychom ho neničili, ale spíše zlepšovali. Zní to rozumně a proč by to vůbec tedy mohlo být jinak? Třeba proto, že se to vyplatí finančně. Zničíte kus pralesa jen proto, abyste mohli něco vypěstovat a draze prodat. Hodnota pralesa je sice vyšší, ale peníze do vaší kapsy nepřinese. Pronajmete si pozemek, na něm hospodaříte tak, abyste získali do nejvíc bez ohledu na to, jaká spoušť po vás zůstane, nebo přesněji o kolik mrtvější tu půdu zanecháte. Z hlediska boháče, který chce vydělat ještě víc, to smysl dává. Z hlediska člověka, který pozoruje a bere v úvahu i ty škody, které vznikají na životním prostředí, je to jednoznačně destruktivní.
Další otázka je, jak můžeme prospět životnímu prostředí, když bydlíme ve městě, chodíme do práce, staráme se o rodinu a na velké ekologické akce už nezbývá čas ani energie. I tak ale můžeme přemýšlet nad tím, co kupujeme a od koho, jak daleko to zboží cestovalo a komu jsme svým nákupem prospěli. Nebo jakým způsobem uspokojujeme svoje potřeby a jestli třeba nevědomky nepodporujeme destrukci někde ve světě.
Péče o člověka vyjadřuje fakt, že máme celou řadu potřeb, bez kterých nedokážeme být spokojeni. Jídlo, oblečení, střecha nad hlavou, bezpečí, společnost dalších lidí, je toho hodně. Těžko můžeme chránit přírodu a nechat přitom své rodiny hladovět nebo mrznout. Ke šťastnému životu potřebujeme určité materiální zajištění. To ale neznamená, že se musíme topit ve zlatě.
Limity a spravedlivé sdílení jsou logickým krokem ve chvíli, kdy víte, že máte něčeho hodně. Pokud máte ovocné stromy, nejspíš taky máte víc ovoce, než dokážete sníst a zpracovat. Když sbíráte osivo na vlastní zahradě, brzo budete mít tolik semen, že budete moci rozdávat. Každý z nás má něco, čím může přispět k péči o zemi nebo o lidi. Nemusí to vždycky být peníze nebo materiální hodnoty, často je to i čas, který věnujeme nějakému prospěšnému projektu, i když nám z toho žádný prospěch nekyne. Spousta lidí se angažuje ve spolcích nebo neformálních hnutích proto, aby svým dílkem přispěli k lepšímu světu. I když děláme jen maličkosti, pomáháme přátelům nebo sousedům, i to je důležitým krokem k tomu, aby nás svět byl o něco příjemnějším místem k životu.
Připadá vám, že se tato permakulturní etika tak nějak odchýlila od pěstování potravin, se kterým se permakultura obvykle spojuje? Máte pravdu. To, jak se chováme k přírodě, to je vyjádření našeho vztahu ke světu. Náš pocit nadřazenosti nás dovedl do současné doby devastace hodnot – přírodních i lidských – a permakultura nám je připomíná. Takže až příště budete se svým dítětem sázet květiny do květináče, sypat na brambory pažitku vypěstovanou na okně nebo nakupovat od místního zemědělce, můžete mít dobrý pocit, že naplňujete permakulturní etiku a že přispíváte k tomu, aby svět byl lepším místem k životu.