Co dělám, abych se v současné koronaviří situaci nezbláznila?
Udržuju ty zvyky, které se mi osvědčily už dřív. Ráno vstát, dát si sprchu, snídani (i když na ni nemám moc chuť). Rozhodnout se, co bude k obědu. A musí to být něco dobrého, jídlo je jedna z radostí, kterou bychom si měli udržet.
Větrám a koukám z okna. Pohled do zeleně prostě uklidňuje. Připravila jsem si spoustu květináčů, takže začnu vysévat špenát, hrášek a další věci, které už můžou na balkón. Zahrada je v této chvíli super terapie, a dá se taky (aspoň ve chvíli, kdy tohle píšu) jít ven do přírody.
Jsem v kontaktu s lidmi. Přes telefon, přes videohovory na pc, přes mesenger. Uklidňuje mě to. Situace je crazy, ale vědomí, že v tom nejsem sama, to je super.
Udělat něco pro druhé. Iniciativy, jako je šití roušek, donášení nákupů nebo telefon někomu, o koho máte starost. Proto vlastně píšu i tento článek. Třeba někomu pomůže cítit se o kousek lépe.
Poslouchám muziku. Normálně to nedělám, při práci na počítači to nedělám, ale teď jsem ráda, když mě to přivede na jiné myšlenky. Ještě lepší by bylo provozovat muziku, zpívat, hrát na něco. Nebo tancovat.
Omezuju sledování zpráv. Sice chci vědět, co se děje, ale kvůli tomu nemusím být na příjmu nepřetržitě. Používám k tomu metodu pomodoro. V podstatě to znamená nastavit si budíka na čas za 25 minut a po tu dobu se věnovat nějaké práci (v mém případě na pc). Bez sledování zpráv, bez koukání do mobilu, bez řešení čehokoliv. Svět se beze mě tu půlhodinu obejde.
Dělám to, na co se už dlouho chystám a pořád mi na to nezbývá čas. V mém případě je to testování online aplikací a webů, které by mi pomohly s fungováním teď, ale i v budoucnu, až se situace uklidní. Mohlo by mi to ušetřit spoustu cestování (= času a peněz). A pokud jde o můj domov, tak chci konečně udělat pořádek ve všech těch skříňkách, šuplících, krabicích, které po takové očistě už dlouho volají.
