Photo by Joshua Hoehne on Unsplash
Napadlo mě podívat se na peníze a naše zacházení s nimi přes permakulturní principy 🙂
Pozoruj a jednej (Krása je v očích pozorovatele)
Jakým způsobem nakládáme s penězi? Jak se cítíme, když o nich mluvíme, myslíme na ně, držíme je v ruce? Peníze jsou hodně emocionální téma a my občas před některými skutečnostmi zavíráme oči. Raději nechceme vidět, kam naše peníze jdou, kde je ztrácíme nebo kde nevyužíváme příležitosti. Možná je to proto, že peníze = obživa a jejich nedostatek nás opravdu děsí. Nebo proto, že jsou abstraktní a zvláště ve spojení s časem (stejná částka teď a za rok není vnímána stejně).
Jedním takovým vzorcem je utrácet víc, když mám víc peněz k dispozici. Když mám v peněžence stovku, utratím nejspíš méně, než když tam mám několik tisíc.
Jedním hezkým vzorcem je naše připravenost dát peníze na dobrý účel. Když něčemu nebo někomu věříme, rádi přispějeme. Klíč je v té důvěře. Ráda přispěju na dobročinný projekt svých známých, když věřím i těm lidem i jejich záměru.
Zachycuj a uchovávej energii (Kuj železo, dokud je žhavé)
Peníze jsou jako voda, přicházejí ve vlnách. Když peníze jsou, je dobré něco ušetřit, protože docela určitě přijde doba, kdy jich tolik nebude.
Ještě lepší než ušetřit je investovat, tedy koupit něco, co mi přinese v budoucnu větší hodnotu. Třeba fotovoltaická elektrárna na střeše. Nebo zateplení domu. Nebo kurz nějaké užitečné dovednosti. Nebo ovocný stromek (což je podle mě nejlepší investice – pořád roste a úroda také).
Získávej výnos (S prázdným žaludkem se špatně pracuje)
Každá činnost, kterou děláme, by nám měla něco přinášet. Může nám být nepříjemné to přiznat a zejména nahlas říct, nechceme vypadat, jako že jsme na peníze. Jenže i ten nejduchovnější člověk na světě existuje v materiálním světě.
Nemusí to nutně být peníze nebo materiální prospěch, některé věci děláme i pro dobrý pocit nebo pro svoji rodinu. I v případě dobrovolné neplacené činnosti bychom si měli dávat pozor, abychom se nám naše úsilí „vyplácelo“, abychom si udrželi pocit smysluplnosti. Nabrat si toho moc a pak se cítit využitý, unavený a vyhořelý, to nikomu nepomůže.
Fascinují mě okrasné zahrady, které stojí svého majitele spousta času, práce a peněz, ale přitom pro jídlo pak chodí do supermarketu a kupuje zeleninu bůhvíodkud. Kdyby proměnil svou zahradu v jedlý ráj, ušetřil by za jídlo a mělo by to pozitivní vliv i na životní prostředí. A ta zahrada by byla daleko krásnější než dnešní obvyklé trávníko-tůjové pouště.
Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu (Hříchy otců se projevují na dětech do sedmé generace)
Dnešní doba oceňuje rychlost a rozhodnost, proto někdy děláme rozhodnutí až příliš rychle, upřednostňujeme rychlý efekt a přehlížíme dlouhodobé důsledky. Rychlost nám možnápřinese uznání našeho výkonově zaměřeného šéfa, ale nedovolí nám věci si promyslet a vzít v úvahu vztahy a souvislosti.
V permakultuře se doporučuje první rok pozemek jen pozorovat a teprve pak se rozhodovat, co kam umístíme. Rozhodnutí, která přitom děláme, budou přetrvávat desítky, možná stovky let.
Zpětná vazba nemusí být vždycky kritika od druhých. Může to být prostě jen sledování toho, co se děje kolem a jaké účinky mají moje činy. Kritikové mají nedobrý zvyk hledět na věci jen ze své perspektivy a někdy ji i nadřazovat vašim zájmům. Proto je beru s rezervou.
Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich (Příroda sama ví, co dělá)
V přírodě se vše děje v kolobězích – rostlina vyroste, vykvete, vydá plody, zahyne, rozloží se a poslouží jako výživa dalším rostlinám nebo živočichům. Takhle to může jít donekonečna.
Lidská společnost funguje jinak: spotřebováváme víc zdrojů, než se jich stihne za stejnou dobu obnovit. Vytváříme odpad, který se nerozkládá (nebo jen velmi pomalu) a ten se někde hromadí a působí potíže. Spalujeme fosilní paliva, kterých není neomezené množství, často jen pro vlastní potěšení, bez většího užitku. Chováme se jako rozmazlené dítě, které dostalo hromadu peněz a tak utrácí a nevidí důsledky.
Z uzavřených přírodních cyklů, kde jsou všechny „odpady“ využity někým dalším, jsme se dostali do situace, kdy likvidujeme neobnovitelné přírodní zdroje – ropu – a vyrábíme plasty, které se nám nedaří vrátit do přirozeného koloběhu. A to se považujeme za civilizované.
Podobně ale často zacházíme s vlastním tělem. Přetěžujeme se, kašleme na zdravé jídlo nebo cvičení. Chováme se k sobě tak, jako by naše tělo mělo neomezenou schopnost regenerace.
Nevytvářej odpad (Kdo šetří má za tři. Jedna včasná záplata ušetří devět dalších)
Čím vice máme peněz, tím víc si můžeme dovolit nakupovat a tím spíš budeme vytvářet i odpad. Nejde jen o ten obal, který po použití věci vyhodíme. Jde i o všechny ty odpady a znečištění, která vznikají v průběhu výroby a přepravy. Když si koupím plastovou vaničku s rajčaty ze Španělska, tak ten odpad není jen ta vanička. Při pěstování rajčat se použila spousta chemikálií, plastových fólií, dopravovalo se kamionem, spálilo se dost nafty. O pracovních podmínkách levné pracovní síly ani nemluvě. To všechno jsou vlivy, které se v ceně rajčat projeví málo nebo vůbec, přitom ale ovlivňují náš svět způsobem, který se nám nelíbí.
Když ta samá rajčata koupíme od místního farmáře, možná budou o něco dražší. Ale nebudou v plastu, odneseme si je ve vlastní tašce a ještě podpoříme prosperitu v místě, kde žijeme.
Pojem odpad je relativní. Je odpadem slupka od citrónu? Když ji hodím do směsného odpadu, tak rozhodně ano, způsobí potíže na skládce, při jejím rozkladu vzniká skleníkový plyn metan. Když ji použiju do kompostu, pak je z mého hlediska odpadem, ale z přírodního hlediska je to prostě hmota v procesu přeměny, výraz odpad tu ztrácí smysl. A pokud ji použiju na to, abych vyrobila kadnovanou citrónovou kůru, na které si pochutnám, tak to už vůbec není odpad, naopak, je to cenná užitečná surovina.
Navrhuj od vzorů k detailům (Pro stromy nevidět les)
Když se stěhujete do nového bytu, tak se nejdříve rozhodujete, kde bude obývák, kde ložnice. Nezačínáme věšením obrázků nebo tím, kam dát ponožky nebo hrnečky. Začínáme tím celkovým obrazem – rozdělením na místnosti. Máme v hlavě vzorec – představu toho, jak má bydlení vypadat, a to nejspíš zahrnuje místnosti s konkrétním účelem a názvem. Ten vzorec je dost pružný a dokážeme ho aplikovat i na velmi odlišné byty a domy. Dokonce nám dovoluje některé fáze rozhodování přeskočit a rovnou začít dávat hrnečky do kuchyňské skříňky, protože v našem mentálním vzorci právě tam patří.
Takový vzorec můžeme mít i na zahradě. Někdo považuje za normální (a správné) umístit okrasnou část zahrady k domu, naopak zeleninové záhony a kompost někam do zadní části, aby nebyly vidět. To pak ale znamená, že se hodně nachodíte a nejspíš nebudete běhat pro každou pažitku až na konec pozemku. A taky třeba neuvidíte, že vám tam něco vadne nebo něco baští vaše budoucí jídlo. Když změníte svůj vzorec a umístíte některé jedlé rostliny a byliny blízko k domu, zjistíte, že jsou stejně krásné, ale zároveň je budete mít při ruce a bude pro vás jednodušší je sbírat a jíst.
Dej přednost začleňování před oddělováním (Více rukou, méně práce)
Jsou věci, lidi, prvky, že kterých radost nemáme a nejraději bychom je ze svého světa vyřadili.
Když máte na pozemku obrovský balvan, můžete ho vnímat jako problém, snažit se ho odstranit, zbavit se ho, což bude drahé a náročné. Nebo ho můžete začlenit do designu zahrady, udělat z něj něco speciálního, doplnit ho rostlinami a nakonec dodá vašemu místu jedinečnost.
Nebo třeba postižený člověk v lidské společnosti. Jenže dokud ho budeme vyčleňovat, tak bude na obtíž. Budeme s ním nebo za něj řešit každodenní věci a vnímat ho jako problém. Když ho dokážeme nějak integrovat, aby byl maximálně soběstačný a ještě možná i užitečný, stane se z „problému“ normální člověk, který prospívá společnosti, ve které žije.
U lidí mi připadá obzvlášť kruté, když někoho vydělujeme a odmítáme. Hodnotíme a posuzujeme a vytváříme tak společnost, ve které si člověk svoji existenci musí „zasloužit“ tím, že bude konformní a stejný jako ostatní. Vymykáš se? Pryč s tebou!
Využívej malých a pomalých řešení (Čím jsou větší, tím tvrději dopadají. Pomalí a vytrvalí vyhrávají)
Můžeme snít o tom, že vyhrajeme v loterii a rázem se všechny naše finanční problémy vyřeší. Jenže je to dost nepravděpodobné a hlavně: pokud máme špatné finanční návyky – třeba utrácet víc, než vyděláme – tak nám ty peníze stejně dlouho nevydrží.
Takové drobnosti, jako odkládat si každý měsíc peníze a šetřit, to je sice pomalá, ale osvědčená cesta.
Když si každý den dáte kávu v kelímku za 50 Kč, tak je to 1000 Kč za měsíc, 12 tisíc za rok. To už nejsou tak zanedbatelné peníze, že? Víte, kolik by se za to dalo pořídit třeba sazenic? Ze sazenic vypěstujete jídlo, to vám ušetří další peníze. Když si schováte semena do dalšího roku, můžete si vypěstovat vlastní sazenice zadarmo = jídlo zadarmo (když nepočítám vlastní čas).
Využívej rozmanitosti a važ si jí (Neukládej všechna vejce do jednoho košíku)
Peníze jsou univerzální a všobecně směnitelné, ale není to jediná forma kapitálu, kterou máme. Věci, které vlastníme, ať je to auto, nářadí, byt nebo zahrada, nejsou tak snadno směnitelné jako peníze, ale pořád je to nějaký užitečný majetek.
Co třeba kapitál sociální? Je to ošklivé slovo pro skvělou věc: mít ve svém okolí dost lidí, se kterými se mi dobře funguje. Když pak někdo něco potřebuje, snáz najde člověka, který tu danou věc poskytuje.
Znalosti a dovednosti jsou velmi ceněné, je to také vlastně forma kapitálu, proto také chodíme na různé kurzy, sledujeme videa a čteme vzdělávací knihy. I to považuju za formu kapitálu.
Využívej krajů a važ si okrajových systémů (Nemysli si, že jsi na správné cestě jen proto, že je dobře vyšlapaná)
Když sbíráte houby, kde hledáte, u hlavní cesty nebo v houští? Samozřejmě v houští, po cestě už prošlo spousta lidí a pokud tam něco rostlo, už to někdo našel. Stejně tak v životě má smysl hledat si vlastní cestu a způsob práce. To, že to ostatní dělají všichni stejně a jinak než vy, nemusí být důležité.
Originalita a kreativita se cení víc než pouhé napodobování toho, co se někde jinde a někomu jinému osvědčilo.
Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj (Vize není o tom, jaké jsou věci nyní, ale jaké budou)
Věci se stále mění, některé změny jsou předvídatelné – třeba že v zimě bude chladněji než v létě – ale jiné jsou neočekávané, příkladem může být Covid-19, který změnil naše životy naprosto neočekávaným způsobem a s obrovskou rychlostí a razantností. Jediné, co vám v takové situaci zbývá, je akceptovat změnu, zvládnout emoce s ní spojené a hledat řešení, jak se s novou situací vypořádat.
Nejlepší je, když změny děláme my sami podle toho, kam chceme, aby se náš život ubíral. Což také děláme – volíme si školu, zaměstnání nebo podnikání, partnera, bydliště. Kromě takových megazměn můžeme dělat změny malé, skoro nepostřehnutelné, jejichž výsledek se projeví až časem. Když něco změníte o 1% oproti minulému dni, je to skoro nic. Když to ale uděláte každý den, tak za 70 dní máte dvojnásobek původního stavu. A to už je hodně velká změna.
Malé změny se dělají snadno, protože nevyvolávají strach nebo odpor. A pokud se ukáže, že změna nevede žádoucím směrem nebo má nějaké nežádoucí vedlejší účinky, tak je vždycky možné ji včas zastavit.
