Photo by Humphrey Muleba on Unsplash
Je zvláštní, jak rádi my lidé dáváme dárky nebo jiné věci a služby, které věnujeme ostatním zadarmo. Zcela samozřejmé je to v rodině, zejména vůči dětem. Vynakládáme spoustu času, peněz a práce na to, aby se měly co nejlépe. Podobně se obvykle chováme i k ostatním příbuzným. S mojí sestrou spoluvlastníme zahradu, každá má jednu polovinu a už přes deset let na ní společně hospodaříme. Pokud jde o různé drobné užitky, tak ty ale nepočítáme. Mockrát už jedna nebo druhá na zahradu něco přinesla – svačinu, semínka, sazenice, nářadí – ale neevidujeme to. Stejně tak nepočítáme, kolik si která z nás odnesla. Panuje mezi námi vzájemná důvěra v to, že každá dá „tak akorát“ a vezme si jen tolik, kolik potřebuje.
Dávání funguje i mezi kamarády, sousedy nebo kolegy v práci.
I když jsme racionální lidé a dokážeme si svoje peníze (čas, energii…) spočítat, jsou situace, kdy dáváme zcela samozřejmě a zadarmo. Proč to děláme? Co nám to přináší? Myslím, že to děláme proto, že darem budujeme a posilujeme vztahy. Spoluvytváříme společnost, kde lidem na sobě záleží.
Dát někomu něco zadarmo není jen tak. Musí to být něco, co ten druhý chce nebo potřebuje nebo využije. Dar má být prospěšný pro obě strany, dárce i obdarovaného.
Jaká mohou být negativa nebo rizika darování?
Darem se někdy zbavujeme věcí, které už nechceme. To je v pořádku jen tehdy, když s tím je obdarovaný srozuměn a když tu věc potřebuje. Já sama nemám problém přijmout už použitou věc, ale ne každý to má stejně.
Co s nevhodnými dary? když někomu něco dávám, tak obvykle říkám, že mi nevadí, když se ta věc pošle dál, pokud jsem se netrefila do vkusu obdarovaného. Víc mi vadí pomyšlení, že se někde bude bez užitku válet předmět, který jinde může dobře sloužit.
Dar se bohužel může stát prostředkem manipulace. Můžu někomu vnutit věc, o kterou nestojí (třeba rotoped někomu tlustému). Očekávat vděčnost. Brát to jako půjčku za oplátku. Vynucovat si dar tím, že budu brnkat na soucit druhého. Tohle všechno se může stát, když nebude zachovaná svoboda dát nebo přijmout.
Dárce se může vyčerpat. Jsou lidé, kteří sice neumí příliš přijímat, ale dávají a dávají, až jsou zcela vyčerpaní. Vděčnosti se obvykle nedočkají. Podvědomě předpokládáme, že si každý nastavuje svou hranici obětavosti a že si včas řekne, když už je toho na něj moc. Jsou ale lidé, kteří neumí říct NE a považují za svou povinnost nebo ctnost pomoci vždy každému. Navíc svou přehnanou obětavostí přitahují sobecké a náročné lidí. Vymezit si svoje hranice je opravdu potřeba.
Spoléhat se se svými potřebami výhradně na dary od ostatních je v naší kultuře dost nereálné, i když existuje člověk, který se o to pokusil. Jmenuje Mark Boyle a o svém ročním bezpeněžním experimentu napsal knihu, která vyšla i v češtině pod názvem Muž, který se vzdal peněz a přežil. Nespoléhal jen na dary a rozhodně nežebral, ale poskytoval slulžbu a pomoc, za kterou dostával vše, co potřeboval – jen k té směně nevyužíval peníze. Knížku určitě doporučuju k přečtení.
Existuje i česká síť Hearth.net, která je postavená na tom, že lidé nabízejí věci a služby bezplatně. Kromě ní fungují podobné weby jako:
https://vsezaodvoz.cz/, https://www.darujizaodvoz.cz/ nebo https://www.nevyhazujto.cz/
Stůl hojnosti je dalším krásným příkladem ekonomiky daru, se kterým jsem se setkala na permakulturních akcích. Kdo chce, přinese jídlo. Každý si bere, na co má chuť. Pokud někdo chce přispět finančně, hodí peníze do připravené „kasičky“.
Swap je zase akce, kam lidé (spíš ženy) přinášejí své nenošené oblečení a mohou si za ně vybrat něco jiného. Pokud to neznáte, zkuste vyhledat na facebooku, docela jistě se nějaká swapovací skupina vyskytuje někde ve vašem okolí.
Knihobudka je další krásný nápad: místo (police, budka, skříňka), kam může kdokoliv odložit nepotřebné knihy nebo si naopak vybrat. Fungují na nádražích, v nemocnicích i na veřejných místech. Názorně ukazují v jakém žijeme „knižním“ blahobytu a že fakt máme dost na rozdávání. Existuje i mapa knihobudek, ale rozhodně tam nejsou všechny. http://www.knihobudka.cz/
Seminkovny fungují podobně jako knihobudy, ale je to bezplatná výměna semínek. Mají svůj web a mapu: seminkovny.com. Často bývají umístěné v knihovnách nebo čajovnách, tedy v uzavřených prostorách, protože semínkům to venku na čerstvém povětří, v mrazu, dešti nebo vedru, nesvědčí.
