Co jsem se naučila, když jsem změnila jídelníček

Jsem ve druhé třetině experimentu s cílem jíst jeden měsíc jen vegansky a daří se mi. Už předtím jsem omezovala živočišné produkty ve prospěch těch rostlinných a chci vědět, jaké to je být úplným veganem. Experiment na jeden měsíc je dobrá cesta, protože je to dost dlouho na to, aby si to člověk vyzkoušel, ale zároveň se po měsíci můžu vrátit k „běžné“ stravě bez pocitu selhání (vždyť to bylo jen na měsíc). A že mi po tom měsíci zůstanou zkušenosti a nové recepty, to je jisté.
Co jsem se tedy zatím naučila?

Dá se to zvládnout. Nevnímám to jako nějakou újmu, zejména proto, že to bylo moje vlastní svobodné rozhodnutí.
Hlídám potraviny jako otříž, přemýšlím nad vším, než to dám do pusy, přesto mi občas něco uteče. Hledala jsem něco na těstoviny a koupila jsem pesto. Nedošlo mi, že je v něm sýr. Pochutnala jsem si na gumových medvídcích a pak jsem zjistila, že je v nich včelí vosk. Brambůrky jsem taky nezkontrolovala, byly s příchutí pizza a obsahovaly cosi mléčného. Sice ve stopovém množství a rozhodně si to nemíním vyčítat, ale je pro mě připomínkou toho, jaký koktejl ingrediencí představují ty věci, které kupujeme v supermarketech.
Věnovat tomu čas a energii. Musím prostě počítat s tím, že mi vymýšlení a příprava jídla zabere víc času. Ta alternativa, že zaběhnu někam něco rychle koupit, což jsem dřív občas dělala, ta tu není (v našem malém městě se veganské jídlo hledá fakt těžko). Zvlášť když pak připravuju jídlo i pro zbytek rodiny, která úplně vegan jíst nechce.
Chce to pestrost. Snažím se mít v každém jídle obiloviny, luštěniny a zeleninu a dobře jídlo ochutit. Dobře nemusí znamenat hodně. Někdy dělám kořeněné jídlo inspirované Indií, ale nemohla bych tak jíst každý den. Také se mi přejedly veganské paštiky. Kupovala jsem si je do práce a prostě jsem jich snědla už moc. Ale jako nouzovka třeba na cestování jsou pořád ještě dobré.
Dodávat tuk. Maso, mléko, sýry, vajíčka, to všechno obsahuje tuk, který ale v luštěninách nebo obilovinách skoro chybí. Takže do jídla dodávám olej, kvalitní a ve větším množství.
Musím hodně jíst. Není těžké odolat tomu, co jsem si „zakázala“, ale nesmím mít hlad. A odbývat se třemi rohlíky s přesnídávkou, jak jsem to občas dělala v práci, to tedy fakt není správná cesta. Občas se člověk může dojíst sušeným ovocem nebo ořechy, ale taky to nejde pořád.