Photo by Florian Klauer on Unsplash
Před časem na mě na facebooku vykoukl obrázek z předvolební kampaně. Stánek jedné nejmenované politické strany, kde rozsmátí kandidáti rozdávali balónky s logem. Balónek je pro mě symbolem zbytečnosti. Kousek plastu, který vydrží v nejlepším případě několik dní. Pak skončí možná ve tříděném odpadu, v tom horším případě někde v přírodě, protože ulétlé nebo prasklé balónky už nikdo nedohledává.
Slyšela jsem argument, že děti balónky milují a proto jim je dáváme. Když budou děti chtít cigaretu a víno, tak jim to taky dopřejeme? Není náhodou úkolem nás dospělých – rodičů a vychovatelů – nastavovat hranice a určovat normy?
Balónky v propagaci politické strany mi přijdou obzvlášť kontraproduktivní. Nebo vy snad volíte podle toho, kde vám dají atraktivnější „dárek“? Nebylo by lepší rozhodovat se podle volebního programu a podle činů straníků a kandidátů?
Podobným symbolem nesmyslnosti jsou brčka. Používáme je zcela automaticky, bez přemýšlení, bez zaváhání. Taky občas dostanu v kavárně brčko, protože zapomenu říct, že ho nechci. Jistě, nápoj s brčkem je jaksi zajímavější, designovější, stylovější, ale ten kousek plastu poslouží pár minut a pak skončí v odpadu. Rozkládat se bude možná stovky let. Existují i brčka bambusová nebo kovová. Nebo zcela ekologická varianta ze slámy, tak vlastně i brčko vzniklo. Slováci mu dodneška říkají slámka.
Balónky a brčka mi připomínají, s jakou samozřejmostí bereme některé věci a jak těžké je změnit i maličkosti. Chápu, že plasty jsou praktické, lehké, dlouho vydrží. Ovšem míra, v jaké je používáme, je strašná. Myslíme si, že plasty se prostě někde recyklují, takže jakýpak problém, že?
Recyklace ano, ale nikdy to není na sto procent, spousta plastů stejně skončí na skládce nebo ve spalovně. Nemluvě už o tom, že při používání se z plastů uvolňují drobounké částečky – mikroplasty, které se stávají součástí našeho životního prostředí a my je jíme, pijeme nebo vdechujeme.
