Photo by Phil Hearing on Unsplash
Permakulturní etika zahrnuje tři principy a pro mě je to naprostý základ a hlavní esence toho, co je vlastně permakultura.
Péče o Zemi
Péče o zemi, ekologie, ochrana přírody, všechno to znamená stejnou věc: chránit prostředí, ve kterém žijeme. Využívat místo, kde žiju jen natolik, aby se stačilo obnovovat.
Zdá se to jako samozřejmý požadavek, ale v dnešní šílené době se to neděje.
Jako lidstvo vypouštíme do vzduchu jedovaté plyny, vozíme potraviny a zboží kolem celé zeměkoule, likvidujeme zásoby ropy, zaplavujeme svět těžko rozložitelnými plasty, ničíme deštné pralesy a decimujeme populace jakýchkoliv živočichů, na kterých můžeme vydělat.
Jako jednotlivci nakupujeme spoustu věcí, které třeba ani nevyužijeme. Vyhazujeme jídlo, znečišťujeme vodu, jíme chemické produkty místo potravin, tolerujeme devastaci životního prostředí i mezilidských vztahů.
Drancovat přírodu, tak jak se to děje teď, je možná z krátkodobého hlediska ekonomicky výhodné, ale nejde to navěky.
V takovém světě je požadavek na ochranu přírody a životního prostředí neobvyklý a ne zcela samozřejmý.
Péče o lidi
Potřebujeme jíst, oblékat se, mít střechu nad hlavou, cítit se bezpečně, patřit někam atd. V permakultuře se snažíme najít taková řešení, která jsou současně ekologická ale i ekonomická. Jedno bez druhého nepovažuju za trvale udržitelné.
Chránit přírodu a nic z toho nemít, to obvykle znamená dotovat tu činnost odjinud. Když vyschne zdroj peněz, s péčí o životní prostředí se končí.
Klíčem je najít cesty, jak se uživit a zároveň zachovat (nebo zlepšit) kvalitů půdy, vody, lesů atd.
Férové sdílení a limity
Sdílení znamená dělit se o přebytky. Ať už za peníze nebo zadarmo. Každý máme něčeho hodně, někdo druhý to zase může využít. Vyroste mi na zahrádce víc zelí, než zvládnu spotřebovat, tak to věnuju kolegyni v práci. Ta mi zase příště věnuje vajíčka od svých slepic.
Sdílením se také posilují mezilidské vztahy, které mají na rozdíl od peněz přímou souvislost s tím, jestli se cítíme šťastní.
Se sdílením souvisí i alternativní ekonomické modely: LETS, ekonomika daru apod.
Limity jsou nezbytné, protože neustálý růst je neudržitelný, vede k ničení všech přírodních zdrojů. Jak můžeme jako lidstvo existovat na planetě, když je nás stále víc a zároveň toho stále víc chceme? Jsou dvě věci, kterých se limity týkají: počtu lidí a jejich spotřeby.
Pokud se nám nepodaří zastavit ten populační růst, který na zeměkouli existuje, pořád před námi bude hrozba přelidnění, hrozba toho, že jednou se počet lidí natolik znásobí, že se na zeměkouli prostě nebude schopni uživit.
Tento problém se nás v českých zemích až tolik netýká, u nás se o žádném prudkém populačním růstu mluvit nedá, ale jsou země a oblasti, kde se s přelidněním potýkají už teď.
Druhý limit je naše spotřeba. Jsme relativně bohatí, můžeme si dovolit nakupovat a plýtvat a taky to děláme. Protože se porovnáváme se svým okolím, nemusíme si připadat jako extrémně plýtvající, ale když to porovnáme s tím, kolik unese naše planeta, zjistíme, že si žijeme nad poměry. Viz ekologická stopa.
