Světový den lokálnosti – 21. června – Mysli globálně, jednej lokálně
Co to je a kdo za touto iniciativou stojí?
Na 21. června připadá světový den lokálnosti Wolrd Localization Day, jehož cílem je propagovat a podporovat lokální produkci potravin i dalších produktů, které běžně potřebujeme. Vyhlašuje ho organizace Local Futures, kterou reprezentuje Helena Norberg-Hodge. Akce se ale dějí po celý měsíc červen.
Globalizace nám sice umožňuje získávat produkty z celého světa, ale má i svá negativa: likviduje drobné místní producenty, ničí lokální kultury. Nemáme kontrolu nad tím, co dostáváme, jak to bylo vypěstováno nebo vyrobeno, kolik ekologických škod bylo způsobeno nebo jak málo dostali lidé za svou práci zaplaceno. Když důvěřivě kupujeme čokoládu nebo levná bavlněná trika, napadne nás, že se na jejich produkci mohly podílet děti nebo ženy, které pracují v nepředstavitelných podmínkách za velmi nízkou mzdu?
Proč je vlastně lokálnost tak důležitá a jaký užitek člověku přináší?
Získávat potraviny ve svém nejbližším okolí je rozhodně dobré pro planetu. Vyžaduje to méně obalů a méně drahého transportu. Skladuje se kratší dobu, méně se přitom skazí a vyhodí.
Vlastně bychom se měli ptát opačně: proč využíváme systém, kdy vozíme produkty ze všech koutůsvěta, což vyžaduje spoustu manipulace, balení, dopravy, skladování a náklady na distribuci? Dává to smysl u potravin, které v našich podmínkách nerostou, jako je rýže nebo káva. Ale jablka z Nového Zélandu, česnek z Číny nebo ořechy z USA?
Podporujete tím vztahy ve svém nejbližším okolí a máte i určitou kontrolu nad tím, jak se jídlo produkuje. Přispíváte k tomu, aby v regionu, kde žijete, byl dostatek podnikavých lidí, kteří dokážou vyprodukovat potraviny, vyrobit různé potřebné věci nebo poskytnou užitečné služby. Covid a konflikt na Ukrajině nás naučily, že se nemůžeme vždy spoléhat na systém, který nám přiveze vše potřebné až pod nos nebo do nejbližšího supermarketu. Když slyším, že lidé v Africe budou hladovět, protože se k nim nedostane ukrajinské obilí, tak mě to překvapuje. V Africe, kde celý rok něco roste, nevypěstují dost jídla? Není to divné?
Co můžeme udělat na podporu lokálnosti?
Pořizovat potraviny i další potřebné věci a služby vyprodukované co nejblíž místa, kde bydlím nebo pracuju. Vlastní zahrada je ideální, i když si vypěstujeme jen část toho, co sníme. Je to fajn pocit, když máte na talíři jídlo, o kterém víte, že vyrostlo ve zdravé půdě, s láskou jste o ně pečovali, sklidili jste je do vlastního košíku bez potřeby plastových obalů a doprava se omezila na několik desítek metrů ze záhonu do kuchyně. Leccos lze vypěstovat i na balkóně nebo okenním parapetě, přimlouvala bych se např. za špenát, pažitku, rajčátka nebo jahody.
Sbírat to, co už roste samo. Bylinky, bršlici, medvědí česnek, kopřivy na čaj nebo do polévky, pampeliškové květy na sirup, houby, lesní jahody, maliny, borůvky. Ve volné přírodě najdete i jabloně, švestky nebo hrušně.
Hledat pěstitele, chovatele a výrobce ve svém okolí. Určitě znáte někoho, kdo chová slepice, pěstuje ovoce, peče chleba nebo cukroví, šije oblečení, umí opravit kolo nebo omítku, navrhnout web nebo naučit angličtinu. Tím, že budete přednostně nakupovat i svých sousedů, je podpoříte. A oni pak zase třeba podpoří vás, protože i vy se můžete stát takovým místním zdrojem čehokoliv užitečného pro své okolí. Tím získáte i jistý vedlejší příjem vedle svého zaměstnání nebo podnikání, což se může hodit, když se něco zvrtne a váš hlavní příjem přestane být tak spolehlivý, jako dosud.
Organizovat společné nákupy u lokálních producentů. Existuje pojem komunitou podporované zemědělství KPZ, což znamená, že se skupina lidí domluví s farmářem, aby pěstoval přímo pro ně. Zaplatí mu na začátku sezóny, tedy v době, kdy ty peníze potřebuje, a pak průběžně odebírají, co dozrává. Více se o komunitou podporovaném zemědělství dočtete na webu kpzinfo, kde ji i mapa těchto skupin a možná najdete nějakou, která je poblíž vás a kam byste se mohli přidat.
Založit komunitní zahradu kde společně pěstuje skupina lidí. Cílem je jak vypěstovat si nějaké jídlo, tak ale také potkávat se a budovat vztahy, ve kterých nám bude dobře. Takové zahrady se často objevují ve velkých městech, protože právě tam lidé nejvíc cítí, jak jim chybí příroda a jak zahradničení dělá dobře dospělým i dětem. Je úžasné vidět, jak děti zapomínají na mobily a počítače, prostě si hrají venku a objevují přírodu.
Co dál?
Na webu LocalFutures najdete spoustu čtení, filmy, i nápady na to, co pro myšlenku lokalizace můžete udělat i vy. Nově teď existuje film Planet Local: A Quiet Revolution, který je dostupný i se slovenskými titulky. V tom filmu padla jedna velmi zajímavá myšlenka: proč věříme tomu, že naší přirozeností je soutěživost a agrese? Není to spíš tak, že naší přirozeností je spolupráce a touha po kvalitních vztazích? Další obvyklý omyl je, že potřebujeme průmyslové zemědělství na obrovských plochách k tomu, abychom uživili lidstvo. Není to pravda, při přepočtu na plochu je efektivnější drobné diferzifikované zemědělství a i moje oblíbená permakultura je cestou, jak zajistit dostatek potravin bez toho, abychom tuto planetu úplně zničili..
Další film, který doporučuju k vidění je The Economics of Happiness (anglicky).
Najdete je i na instagramu, facebooku, linkedin, youtube, twitteru a tiktoku.
V českých poměrech píše o lokálnosti např. Tomáš Hajzler, který také iniciuje vydávání zajímavých knih. Jednou z nich je i překlad knihy Heleny Norberg-Hodge s českým názvem Naše budoucnost je lokální. Pokud si chcete přečíst i něco, za co nemusíte platit, pak doporučuju jeho blog.
Pokud vás článek zaujal, neváhejte ho sdílet na sítích :-). Nebo se přihlašte do mého newsletteru.
