Ubavíme se k smrti

Nedávno jsme se skupinou dětí navštívili zoologickou zahradu. Nebyla jsem v ZOO už hodně dlouho, takže jsem byla docela překvapená její proměnou. Ta ZOO vypadala spíš jako zábavní park. Bylo tu spousta dětských hřišť, hřišťátek a uměle vytvořených herních prvků. Sem tam stánek s občerstvením, vesměs nezdravé věci servírované nebo zabalené v plastu. Nejvíc frčela ledová tříšť, což je slazený obarvený led, samozřejmě v plastovém kelímku s brčkem. Evidentní snaha vyhovět rodinám s dětmi, které zřejmě do ZOO chodí nejčastěji. A taky nabídnout něco, za co budou peníze, protože i zoologická zahrada si na sebe musí vydělat.
K zoologickým zahradám mám rozporuplný vztah. Vím, že přispívají k záchraně ohrožených druhů a také edukují a vzdělávají. Ale zvířata v nich jsou často na nepřirozeně malém prostoru a stávají se atrakcí pro naše pobavení. Co je pak důležitější, pohoda zvířat nebo naše touha po zábavě? Zejména když se na to podíváte z ekonomického hlediska a uvědomíte si, že bavící se lidé přinášejí peníze, zatímco cokoliv navíc pro zvířata vám ty peníze ubírá.
Všude v ZOO byly koše na tříděný odpad, což je sice fajn, ale taky to v lidech zanechává dojem, že když třídí, tak je používání plastů v pořádku. Bohužel to třídění není nikdy dokonalé, velká část plastů se zrecyklovat nedá. Z toho, co se zrecykluje, vznikne obvykle plast horší kvality, než byl ten původní. Navíc občas z košů něco ulétne či upadne, takže se nevyhnutelně plast dostává i do přírody, kde se rozkládá na částečky tak malé, že nejsou vidět. A ty pak vdechujeme nebo pojídáme. Třídění je samozřejmě správné, ale někdy působí i jako takové šidítko pro svědomí, kdy máme pocit, že když se to zrecykluje, tak je to ok. To ale bohužel ok není.
Nejvíc mi vadí ta podprahová zpráva, kterou tím dětem předáváme. Že hlavní je zábava a že se všechno má přizpůsobovat nám, lidem. Že zvířata jsou tu pro naše obveselení. Že smysl jejich života je poskytovat nám užitek.
Hodnota přírody není v tom, že nám poskytuje užitek. A že to, co se nám nelíbí, můžeme klidně zlikvidovat. Příroda a život v ní má hodnotu sama o sobě. Je propojená způsobem, který obrovsky přesahuje to, co jsme schopni vidět, když se díváme na zvíře nebo pár rostlin. To, co nám poskytuje „užitek“ není jen jedno zvíře, ale systém, který umožňuje tomu zvířeti žít. A ten systém zahrnuje spoustu prvků od půdního života přes rostliny a hmyz až po prvky, o kterých nic nevíme. Když nějakou část toho systému narušíme, můžeme ho zničit.
Co by se podle mého mělo změnit? Děti by se měly zapojovat do takových činností, které mají i jiný účel než jen pouhou zábavu. Například v ZOO by mohly fungovat jako dobrovolníci, kteří pomáhají s péčí o zvířata. (Možná, že zoologické zahrady takové dobrovolníky z řad mládeže i mívají.) Pomáhat při ochraně přírody, budování mokřadů, sázení stromů. Nebo při nějakých dobročinných projektech, na podporu zdravotně znevýhodněných. Nebo při kulturních akcích. Při čemkoliv, co přinese užitek ostatním. Pomůže jim to chápat propojenost a vzájemné vztahy.
Stejně tak by se děti měly zapojovat i do chodu domácnosti. Nelíbí se mi ten model, kdy matka, případně oba rodiče, dělají všechny domácí práce a děti se věnují jen zábavě. Malé děti touží po tom být s milovanými rodiči a zapojovat se do stejných činností. Ať už je to vaření, úklid nebo opravování čehokoliv. Když se ten malý človíček podílí na přípravě jídla, na kterém si pak všichni pochutnají, to je přece moc hezké, dítě se i něco naučí, přispěje té lidské skupině, ve které žije, a bude si i víc věřit.
Možná je to o něco lepší na venkově, pokud má rodina zahradu, domácí zvířata apod. Pak je jednodušší děti zapojit a naučit je určité zodpovědnosti. Nebo tam, kde rodiče pracují doma a svět práce a rodiny není tak striktně oddělený.
Je škoda, že dnes děti málokdy vidí rodiče při práci, s výjimkou práce v domácnosti, která má bohužel malou prestiž a považuje se za samozřejmost. Dospělí odchází za prací mimo domov, děti umístí do školy nebo do školky a ty pak vlastně pořádně neví, co táta nebo máma celý den dělá.
Smyslem zábavy je odpočinout si a užít si. To je v pořádku. Ale je smyslem života jen zábava?
Jsem přesvědčená, že člověk potřebuje někam patřit a nějak přispívat k chodu té společnosti nebo skupiny, do které patří. Sounáležitosti se skupinou nejsnáz dosáhnete tím, že se budete zapojovat do chodu té skupiny. Například v rodině je to každodenní úklid, vaření, péče o děti a zvířata nebo třeba vydělávání peněz. Co když budete mít člověka, který nic užitečného nedělá a jen bere od ostatních? K čemu té skupině bude?
A jak byste se cítili vy, kdybyste byli pasivním prvkem, který se jen veze a k ničemu kloudnému se nehodí? Asi blbě, že jo? Přesně k tomu ale směřuje výchova, která je zaměřená jen na zábavu a požitky. A to je to, co mi v té zoologické tak vadilo. Že vysílá tu divnou zprávu: zábava nade všechno bez ohledu na to, jak moc to okolnímu světu uškodí.
Chcete příklady toho, jak své potomky zapojit? Pěstování je jedna z mých oblíbených činností, kterou lze provozovat i s dětmi. Takový hrášek nebo špenát dokážou vyrůst hodně rychle i v truhlíku na okně. Další práce, do které se děti snadno zapojují, je pečení. Modelování z těsta zvládnou i malé děti a výsledek pak možná neoslní vzhledem, ale rozhodně si na tom můžete pochutnat. Skvělé je i budování nebo opravování čehokoliv. I kdyby to měla být jen psí bouda nebo dřevěný kompostér. Mě osobně v dětství velmi bavilo natírání. Byla to taková příjemná práce, u které byl rychle vidět výsledek.
Možná se vám nechce vedle své práce ještě vymýšlet něco podobného pro děti. Co takhle zapojit babičky a dědečky? Někdy mívají víc času a trpělivosti. A taky velkou dávku životní moudrosti, kterou mohou předat.