Na 16. října připadá Světový den jídla, který se připomíná od roku 1981 a vyhlašuje ho Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů. Cílem této organizace je, aby lidé v rozvojových zemích měli dostatek nezávadné vody a jídla. Dlouholetým členem této organizace je i Česká republika. Letošní motto zní Leave NO ONE behind, což znamená nenechte nikoho pozadu. Vizí je svět, ve kterém má každý přístup k dostatečnému množství výživného jídla.
Díky pandemii, válečným konfliktům i klimatické krizi je dostupnost potravin v řadě regionů ohrožená. Nejde jen o to, že by se vyprodukovalo dostatek potravin, ale hlavně o to, aby byly lidem dostupné. Například aby nebyly neúměrně drahé.
Když si uvědomíme, že zhruba třetina vyprodukovaných potravin se vyhodí, je evidentní, že problém není jen v tom, že by se málo vyprodukovalo. Někde je přebytek (např. i u nás), což vede k tomu, že si jídla nevážíme a plýtváme s ním. Jinde je nedostatek, ale protože nemají peníze a možnosti, tak jsou v těžko řešitelné situaci. Lidé a komunity, které nemají na jídlo, jsou pochopitelně zranitelné i v jiných směrech, nemohou si dovolit kvalitní vzdělání nebo technologie a jsou také zranitelnější vůči přírodním nebo lidským krizím, jako je Covid nebo válečné konflikty.
V posledních týdnech a měsících rostou ceny potravin i u nás a to by nás mělo přimět k tomu, abychom si jich víc vážili. To by mělo vést ke dvěma věcem – že budeme méně vyhazovat jídlo a že ho budeme víc pěstovat.
Prý se celosvětově vyhodí asi třetina potravin. Spousta z toho se děje při pěstování, skladování, zpracování a distribuci, což jako běžný občan zřejmě příliš neovlivníme. Můžeme se ale zaměřit na to, co děláme doma, a kolik jídla u nás skončí v koši.
Problematice plýtvání potravinami se u nás věnuje spolek Zachraň jídlo, na jejich stránkách je i sbírka receptů ze zbylých potravin. A také tipy na to, jak jídlo nakupovat, skladovat a využívat tak, abychom ho nemuseli vyhazovat.
Pokud si troufnete, můžete si udělat „audit“. Tedy sledovat a pravidelně zapisovat všechny potraviny, které vyhazujete. Možná budete zděšeni nad tím, kolik jich je. Také ale objevíte určité vzorce a zjistíte, co u vás v koši končí nejčastěji. U nás to např. byl chleba, protože se mi nedaří odhadnout, kolik ho skutečně sníme. Tak jsem ten starý chleba nakrájela na kostičky, ty usuším a pak je můžu osmažit a dát do polévky, což mi fakt chutná. Navíc jsem si uvědomila, že chleba z pekařství vydrží déle než ze supermarketu. Kdybych chtěla ušetřit ještě víc, mohla bych si chleba péct doma, ale to už jsem se rozhodla nedělat, protože mám dost jiných aktivit, které jsou pro mě důležitější.
Druhou věcí, kterou můžeme dělat, je pěstovat si vlastní potraviny. Pokud máte zahradu, tak to zřejmě už děláte, a rostoucí ceny potravin vás vedou k tomu, že těm jedlým rostlinám dáte větší prostor. Slepice nebo králíci jsou poměrně nenároční, takže si myslím, že jich lidé budou chovat stále víc.
Pokud zahradu nemáte, tak pořád ještě určitě máte prostor na balkóně nebo na parapetě, takže aspoň pažitka nebo keříková rajčata si vypěstovat můžete. Pěstovat se dá i na cizím pozemku. Nemyslím tím načerno, ale spíš zkuste zjistit, jestli někde poblíž není komunitní zahrada, jestli by se u vás v práci nenašel prostor nebo jestli někdo v okolí nepronajímá kus/kousek svého pozemku. Je totiž dost lidí, kteří mají větší pozemek, než zvládnou obdělávat.
Leccos se dá taky utrhnout v přírodě zadarmo. Na jaře jsou to různé druhy zeleného listí, kopřiva, bršlice, medvědí česnek nebo pampeliška. V létě přibydou lesní jahody, borůvky nebo maliny. Na podzim roste volně v přírodě spousta jabloní, hrušní nebo oříšků. Trnky jsou skvělé na víno, šípky zase na sirup. Bylinky na čaj se taky hodí, protože bylinkové čaje v obchodě jsou dost drahé. Takže procházka do přírody může znamenat i víc, než jen pohyb pro tělo a kyslík pro mozek.
Když píšu tuhle svoji úvahu, tak cítím velkou vděčnost za to, že v místě, kde žiju, se dostatek kvalitního jídla považuje za samozřejmost. Při všem tom pokroku, který jsme jako lidstvo udělali, a přitom, kolik potravin umíme vyprodukovat, mi připadá jako ostuda, že stále existují na zeměkouli místa, kde lidé umírají hlady nebo na podvýživu.
