Sedět v kruhu u ohně je radost. Co ale pak s tím „odpadem“, který zůstane? Jak ho co nejlépe využít?
Po uhasnutí v ohništi najdeme popel a dřevěné uhlí. Obojí se dá dobře využít v zahradě i mimo ni, ale každé jiným způsobem a se zcela jiným efektem.
Popel jako hnojivo – obsahuje spoustu živin, zejména vápník, draslík, fosfor a hořčík. Má alkalickou reakci, působí tedy proti okyselování půdy, proto se nehodí pro kyselomilné rostlijny (azalky, borůvky). Díky své práškovité konzistenci je snadné ho aplikovat na záhon. Ale díky své silné alkalické reakci jen v malém množství. Bez obav ho ale můžete dávat do kompostu.
Můžete ho zkusit nasypat kolem malých sazenic jako ochranu před slimáky, vyzkoušené to bohužel zatím nemám.
Popel může snižovat množství mechu v trávníku, protože je alkalický a obsahuje spoustu vápníku, což mechu nevyhovuje.
Popel se dá použít i jako abrazivní čistící prostředek třeba při mytí nádobí. Dokonce prý je možné popelem mýt mastné nádobí, zejména když použijete horkou vodu nebo popel v hrnci povaříte. Kdysi se z popela získával louh a z něj a tuku se pak vařilo mýdlo. Že by se při mytí nádobí tento proces napodoboval v malém?
Pasta z popela a vody pomůže při čištění grilu.
Dřevěné uhlí, to jsou ty černé nedokonale spálené kousky dřeva.
Zlepšující přísada do půdy. Jsou v půdě velmi stabilní, prakticky se nerozkládají, takže samy o sobě žádné živiny nedodají. Dřevěné uhlí má ale velmi pórovitou strukturu, ve které se drží voda a poskytuje obrovskou plochu pro mikroorganismy. Pro dlouhodobou úrodnost půdy je klíčové právě to, aby byla živá, aby v ní byl život od mikroorganismů po drobné živočichy. Když jim připravíme podmínky, budou se tam množit. A jíst a vylučovat a umírat a rozkládat se. Budou součástí koloběhu živin. Ty živiny pak budou přístupné i rostlinám, které na daném místě chcete pěstovat. Pro použití v zahradě je dobré dřevěné uhlí rozdrtit a dát do kompostu. Pokud ho chceme zapravit přímo do půdy, jde to také, ale je dobré ho předtím nechat nasáknout nějakou hnojivou tekutinou, zvlášť když ho přidáváte ve větším množství. Nejlepší je, pokud je dáte co nejblíž ke kořenům, takže spíš do hloubky než na povrchu. Což si ale tak trochu odporuje s permakulturním principem, kdy se nedoporučuje rýt či jinak půdu obracet. Řešením může být dát uhel do jamek, které děláme, kdy vysazujeme sazenice. Také se doporučuje před použitím do půdy uhel aktivovat, tedy nechat nasáknout živinami. Buď ho necháte projít kompostem, nebo ho namočíte do nějaké hnojivé tekutiny, může to být jícha, některé receptury obsahují i moč jako skvělý zdroj dusíku. Návody jsou to levné, ale bohužel nic z toho nebude vonět, raději tyto experimenty dělejte dostatečně daleko od domu.
V zahradě může posloužit i jako mulč. V tom případě ho dáváte větší vrstvu, ale nemělo by obsahovat příliš mnoho popela. Můžete ho nechat před použitím vystavené dešti, který popel odplaví. Oproti mulčovací kůře vydrží déle, nerozkládá se. Slimákům se po něm možná také poleze špatně.
Dřevěné uhlí se dá v nouzi použít i místo aktivního uhlí (dříve se říkalo živočišné uhlí). Žvýkat dřevěné uhlí zní dost hrozně, ale když vás přepadne břichabol někde v přírodě, kde nic jiného nemáte, tak vám taková rada může značně ulevit. Díky své pórovitosti na sebe umí navázat spoustu plynů, které nám ve střevech vznikají, bolí a překážejí.
Jak popel, tak uhel je možné použít jako zasypávací materiál do kompostovacího záchoda, mělo by to zmírnit zápach.
Kdykoliv budete používat popel nebo dřevěné uhlí, ujistěte se, že je vše dokonale vychladlé. Nebyli byste první, komu něco v zahradě začalo hořet právě od žhavého z ohniště.
