Na kompost se můžeme dívat ze dvou perspektiv. Buď jako na nechutnou hromadu “bordelu”, nebo jako na místo, kde se dějou úžasné přírodní procesy, díky nimž se bioodpad promění ve skvělé hnojivo. Já rozhodně dávám přednost tomu druhému, optimističtějšímu pohledu. Kompost není žádná věda, stačí házet na jednu hromadu všechno, co je přírodního původu, a ono se to dříve nebo později promění v půdu. Dělala to tak moje babička a vyzkoušela jsem to na zahradě i já. Doporučuje se kompost přehazovat, aby se promísil, ale když nespěcháte na výsledek, půjde to i bez toho. Hlavní zásada u volně ložené hromady je nedávat příliš velkou vrstvu jednoho materiálu – třeba trávy. V takové vrstvě by mohl chybět vzduch a začala by zahnívat. To sice taky vede k rozkladu materiálu, ale smrdí to a tak se hnití snažíme spíš bránit. Třeba tím, že nic neudusáváme, různé materiály tam dáváme po menším množství, prostě dopřáváme kompostu pestrou stravu 🙂
Dalším důležitým prvkem je voda. Co je suché, to se skoro nerozkládá. Takže chránit kompost před vysycháním tím, že ho umístím ve stínu, možná i zakryju třeba starým (vlněným, neplastovým) kobercem nebo ho občas zaliju, to všechno je dobrý nápad.
Tenhle velejednoduchý přírodní postup se ale snažíme nějak vylepšit. Třeba ohraničit to místo, aby se nám nerozlézalo do okolí. Takže vytvoříme nějaké ohrádky nebo velké bedny. Přece jen to pak zabírá i méně místa, než jen volně ložená hromada. Můžeme si pak dovolit umístit kompost blíž k domu, možná i zakrýt bambusovou zástěnou nebo popnout nějakou rostlinou, aby nám nekazil hezký výhled.
Mít kompost blízko bydlení je skvělé, protože pak je větší šance, že tam ten bioodpad bude nosit a méně se u toho naběháte. Dává i smysl mít víc kompostů – nějaký malý, možná i dočasný, někde blízko kuchyně nebo terasy, a velký trvalý někde opodál, nejlépe poblíž záhonů, abyste hotový materiál nemuseli nosit daleko.
V zahradních centrech nebo specializovaných můžete koupit plastový kompostér, do kterého se bioodpad dává seshora, odebírá se zespodu. Přehazování v takovém případě úplně odpadá. Cena kompostéru je někde kolem tisícovky, max. dva tisíce a vydrží několik let. Sofistikovanější jsou například otočné kompostéry, které se hodí třeba na zbytky potravin. Mají uzavíratelný buben, kam se nedostanou hlodavci, a díky občasnému otočení se obsah promíchává a rychleji se rozkládá.
Pokud bydlíte v bytě, může být dobrou volbou vermikompostér neboli žížalí kompostér, kde je bioodpad zpracováván speciálními žížalami. Celý proces je mnohem rychlejší, takže odpad jedné rodiny dokáže zpracovat improvizovaný kompostér z několika na sebe postavených kbelíků.
Do bytu se dá koupit i bokashi kompostér, kde se materiál zpracovává pomocí speciálních mikroorganismů. Ty ho rychle “natráví” a pak už ho můžete zahrabat do země nebo kvěináčů a po krátké době v tom pěstovat.
Máte-li štěstí, vyskytuje se někde ve vašem okolí speciální popelnice na bioodpad, takže problém kompostování nemusíte vůbec řešit.
Pokud se chcete pustit do kompostování a nevíte si rady, možná vám pomůže můj online kurz kompostování na naucmese.
