Na 12. dubna 2022 připadá neveselé datum: tento den jsme jako Česká republika vyčerpali přírodní zdroje, které zvládne příroda obnovit za celý rok.
Kdyby to byly peníze, tak by to znamenalo, že jsme teď utratili všechny svoje příjmy až do konce roku 2022. Kdyby to byly peníze, tak bychom si tohoto příšerného stavu byli mnohem víc vědomi a byli bychom mnohem odhodlanější dělat opatření, která by ten zoufalý stav nějak řešila.
Škody na životním prostředí nejsou tolik vidět, navíc se stav našeho okolního prostředí mění (=zhoršuje) pomalu, takže je snadné zvyknout si a vnímat jako normální i to, co je ve skutečnosti děsivý tred. Příkladem mohou být plasty v přírodě. Kdykoliv jedeme autem, vidíme podél silnice plastové lahve, igeliťáky a další podobný odpad. Zvykli jsme se, zanadáváme, ale to je asi tak všechno. Co nějaká systémová změna? Nic. Zvykli jsme si.
Jak je na tom ostatní svět? Co Evropa? Nebo celý svět? Na internetu jsou dostupné grafy, které ilustrují, kolik zeměkoulí by zajistilo náš současný způsob života. Jako lidstvo bychom potřebovali víc než jednu planetu, cca 1.75 planety. Hrozné, že? Jako Evropa jsme na tom ještě hůř, spotřebováváme každý rok trojnásobek kapacit naší planety. A jako Česká republika je to dokonce ještě víc, potřebovali bychom tři a půl planety na udržení našeho životního stylu. Hrdost rozhodně není to, co cítím, když ta čísla píšu.
Co s tím můžeme dělat? Při tak velkém rozsahu našeho ekologického dluhu už nevystačíme se skromnými opatřeními, jako je třídění odpadu nebo občasná výměna hamburgeru za veganský. To už musíme udělat nějaká velká systémová opatření, pokud skutečně chceme něco změnit. Ale chceme něco změnit? Nejvíc mě děsí to, že navzdory těm hrozným ekologickým škodám, které jako lidé působíme, je k tomu většina lidí lhostejných a chovají se jako rozmazlené děti, které chtějí své pohodlíčko bez ohledu na cokoliv a kohokoliv.
Co tedy můžeme dělat? Jsou činy, které můžeme dělat jako jednotlivci – třídit odpad, šetřit elektrickou energii, omezovat živočišné produkty. Je to skvělé a správné, ale možná cítíte, že to nestačí. Že se potřebujeme spojovat do skupin a komunit a hledat i účinnější řešení. A občas nám nezbude nic jiného, než zatlačit na politiky, abychom prosadili změny, které nejsou populární (tedy nepřinesou politikům oblibu voličů), ale jsou potřebná.
V současné době je žhavým tématem energie. Konflikt na Ukrajině krásně ukázal to, jak moc jsme závislí na Rusku a na dodávkách fosilních paliv. Celá naše kultura stojí na ropě. Teď se ukazuje, v jak zranitelné pozici jsme. Vyvolává to strach, ale věřím, že nás to hlavně přinutí přehodnotit spoustu věcí a hledat takové strategie, díky kterým budeme méně závislí na jednom jediném zdroji.
